Zachráněný pivovar
Jsme budoucnost pivovarské tradice v Lobči
Založení pivovaru a pánové z Lobče
Datum založení našeho pivovaru neznáme. Došlo k němu zřejmě někdy v polovině 16. století. Ještě nedávno se tradovalo, že je pivovar o 100 mladší, díky historikům však dnes můžeme předpokládat, že zakladatelem pivovaru byl rod pánů z Lobče, který hospodařil na dvorci či tvrzi připomínané od poč. 13. století. Dlouhá staletí byly osudy pivovaru spjaty s lobečským dvorem a vrchností.
Piják, David Teniers ml., nedat., Moravská galerie v Brně.
1586
Kryštof Sladovník
První nalezená písemná zmínka o našem pivovaru je ze 7. dubna 1586, když ho Jindřich Lobečský z Lobče prodává své sestřenici Bohunce Kelblové z Geyzinku. Ve výčtu poddaných se vyjímá jméno Kryštofa Sladovníka. Píše se o fungujícím pivovaře, sladovně a krčmě výsadní a také o tom, že si prodávající pan Jindřich vymínil doživotně půl sudu dobrého a jeden sud řídkého piva z každé várky. Když po jedenácti letech Jindřich zvelebený majetek v Lobči získá zpět, je pivovar popisován s pánvemi, káděmi, sudy a nádobím, sladovnou i samotočným mlýnem. U dvorce byla chmelnice.
Mapa Čech -detail, 1726, Archiv ÚAZK Praha
Albrecht z Valdštejna, C. Barn, Mayers Konversations-Lexikon, 1859
1631
Ku prospěchu Valdštejna
V dobách třicetileté války se konfiskací po uprchlém činovníkovi stavovského povstání, Václavovi st. Berkovi z Dubé, náš pivovar dostal do majetku císařského generála Albrechta z Valdštejna. Pod jeho ochranou, a především k jeho užitku tak ve zlých dobách pivovar nepřerušil provoz, a dokonce na úkor mizející konkurence zvýšil výstav. V roce 1631 vyprodukoval 19 várek po 20 sudech a náležely k němu tři hospody a devět krčem.
1638
Darem za špinavou práci
Po Valdštejnově vraždě v Chebu roku 1634 se lobečský majetek jako odměna oklikou dostává další konfiskací do rukou pomocníka jeho vrahů, podplukovníka císařských dragounů irského původu, Roberta Geraldina, který se na Lobči usadil v roce 1638. Geraldinové obnovili venkovskou tvrz, zmodernizovali pivovar a naproti němu zřídili palírnu. Po roce 1642 spravovala panství vdova Marie Anežka se svým druhým manželem Filipem Longuevalem. Jako lobečský sládek byl v roce 1644 zmiňován Martin Raibr a sládkem se stal i jeho syn Kryštof.
Pohřební štít Marie Kláry Věžníkové, roz. Geraldini, 1697, Národní archiv Praha (Sbírka genealogicko-heraldická Wunschwitzova, i. č. 299)
1654
Věžníkovské investice
V roce 1654 vyženil Lobeč s Geraldinovou dcerou Marií Klárou zemský sudí a královský rada Odolen Věžník z Věžník. Modernizoval pivovar pro větší odbyt, neboť po požáru mšenské sladovny na téměř 200 let donutila lobečská vrchnost poddané měšťany odebírat pivo pouze z Lobče. Majetek si pak v širší rodině Věžníkové předávali až do roku 1765, kdy náš pivovar uvařil 672 sudů piva ročně. Jan Ignác Věžník v roce 1727 vybudoval nad pivovarem barokní zámek, jeho starobylá skalní sklepení využíval pivovar jako sklep pro letní období.
Kupní smlouva Odolena Věžníka z Věžník, 1658, Národní archiv (České gubernium, i. č. 4381)
Mapa stabilního katastru, Obec Lobeč, 1842, Archiv ÚAZK Praha
1765
Hrabata Clary-Aldringenové a Kounicové
Jako vyženěný a následně zděděný majetek se v roce 1765 dostal náš pivovar do rukou císařského rady hraběte Filipa Clary-Aldringena a zůstal v rodině po čtyři desetiletí. Následně se tu vystřídali spekulanti ale po roce 1807 zakoupila pivovar česká větev hrabat Kouniců. Především hrabě Michal Karel st. Kounic byl dobrým hospodářem a v pivovaru inicioval stavební úpravy i modernizaci provozu.
1828
Měšťanská rodina Vaňků
V roce 1828 za sládkování Antonína Mayera koupili pivovar s lobečským statkem pražský měšťan a zbohatlý sládek František Vaňka s manželkou Terezií. V roce 1838 zdědil majetek JUDr. Václav Vaňka, pozdější pražský purkmistr a poslanec českého zemského sněmu. Vaňkovi provoz pivovaru od roku 1837 pronajímali sládkům a pivovar ročně vyráběl kolem 2 tis. hl piva. Ještě do roku 1849 byl provozován i přilehlý panský lihovar a pěstoval se tu chmel.
Inzerát, Časopis Kvas, 1873, Pivovarské muzeum v Kostelci nad Č. Lesy
Portrét JUDr. Václava Vaňky, Jan Adolf Brandejs, 1850, Galerie Hlavního města Prahy
1878
Skvělý sládek Keller
Vaňkovi dědici prodali v roce 1878 náš pivovar manželům Mündlovým, kteří ho pak roku 1882 pronajali sládkovi Bohuslavu Kellerovi. Také další vlastník, fabrikant Johann Faltis, potvrdil Kellerovi nájem, a tak mohl šikovný sládek stihnout zmodernizovat výrobu a zvýšit výstav na 3 tis. hl ročně.
Fotografie sládka Bohuslava Kellera, nedat., rodinný archiv Aleny Houserové
Inzerát, Časopis Kvas, 1883, Pivovarské muzeum v Kostelci nad Č. Lesy
1891
Cicvárkova parostrojní přestavba
Pivovar a velkostatek koupil JUDr. Rudolf Cicvárek, právník a poslanec zemského sněmu, který investoval značné jmění do přestavby a modernizace pivovaru na parostrojní provoz s varnou na 60 hl piva a roční produkcí 10 tisíc hl. Areál byl přebudován do současné podoby podle projektu proslulého pivovarského inženýra Josefa Rosenberga a ve dvoře získal mohutný trakt chladného hospodářství. První várka byla v průmyslovém pivovaru uvařena v únoru 1896. V letech 1901/1902 pivovar vyprodukoval 12,3 tis. hl.
1903
Společníci a sládek Tománek
Investicí zadlužený majitel oddělil pivovar od velkostatku a vložil ho nejprve do správy a roku 1904 do majetku společnosti Parostrojní pivovar v Lobči. Z počátečního chaosu, střídání sládků a poklesu produkce vyvedl pivovar až dobrý sládek Josef Tománek. Pod jeho vedením zažil náš pivovar zlaté časy, produkoval každoročně kolem 10 tis. hl a naše pivo bylo v kraji oblíbené. V roce 1911 získal náš pivovar také koncesi k výrobě sodové vody a limonád a na trh uvedl citronádu a malinovku.
1916
Strasti válečné i poválečné
První světová válka znamenala strmý propad výroby. Nedostatek surovin a růst cen stlačil v roce 1917/1918 výrobu na pouhou desetinu. Bez dodávky ječmene si zkušený sládek vypomáhal, jak se dalo. Přidával cukr, rýži, cukrovku, dokonce i trávu pejřavu. V roce 1918 poslala válečná mašinerie na frontu i samotného Josefa Tománka. Ani v poválečném období se mu již nepodařilo úspěch zopakovat a jeho odchodem v roce 1921 nastalo období prodělků, až musel být provoz v roce 1925 přerušen a společníci hledali kupce.
1927
Svazek s konkurencí
Zbývající 4 společníci prodali v roce 1927 pivovar vlastní konkurenci a Společenský pivovar v Podkováni si novou filiálkou v Lobči zajistil dominantní pozici v kraji. Do čela podniku podkováňští dosadili sládka Františka Klímu, který se stal na dlouho sládkem posledním. Konkurenční pivovar totiž o akvizici dobře nepečoval a ve 30. letech výstav pivovaru bez potřebných investic už jen stagnoval mezi 3,5 až 5 tis. hl.
1943
Zastavení výroby
Lobeč se stala poslední českou obcí na hranici Protektorátu. Ještě v roce 1942 byl roční výstav pivovaru 4,3 tis. hl a vařilo se světlé i tmavé pivo. O rok později byla z důvodu zvýšeného daňového zatížení, nerentability i nízké motivace podkováňských výroba piva zastavena. V areálu pak ještě fungovala stáčírna podkováňského piva a v nájemném provozu pražírna sladu. Technologie byla zakonzervována a myslelo se, že se výroba znovu rozjede po válce.
1948
Znárodnění, devastace a beznaděj
Zakonzervovaný pivovar byl jako součást Podkováňského pivovaru v roce 1948 znárodněn a v rámci n.p. Severočeské pivovary o rok později zrušen. V roce 1956 byl areál svěřen Libereckému obchodu ovocem a zeleninou. Poté zemědělcům ze Státnímu statku Vysoká, kteří zde provozovali traktorovou stanici a do 80. let pak dílnu, sklady a byty. Areál postupně zchátral do havarijního stavu a ke konci tisíciletí se stal smutnou opuštěnou ruinou, hyzdící střed obce. Ani polistopadoví vlastníci mu nepomohli, naopak ho rozebíráním na cihly a dřevo nevratně poškodili.
2007
Architekti zachránili památku
Bývalého pivovaru si v květnu 2007 všimli architekti Jana a Pavel Prouzovi. Oslovil je atmosférou technické památky v jedinečném venkovském i přírodním prostředí. Architekti se stali vlastníky pivovaru a zahájili náročný proces vedoucí k jeho záchraně. V roce 2009 mohly být započaty stavební práce, které přes četná úskalí probíhají kontinuálně dodnes. Stát mezitím prohlásil areál kulturní památkou a zpřístupnil i účast veřejných zdrojů. Pivovar byl památkově obnoven, je prezentován jako kulturní hodnota a patří k nejcennějším ukázkám historických českých pivovarů. Nevšední přístup byl oceněn prestižními cenami.
2015
Obnovení výroby a otevření veřejnosti
Na stavební záchranu mohlo v roce 2015 navázat oživení značky lobečského piva s úctyhodnu tradicí. Obnovený pivovar s varnou o výstavu 10 hl, provozovaný se společníky, dnes ročně produkuje kolem 1 tis. hl řemeslného piva originálních receptur z lokálních surovin. V návaznosti na obnovení výroby byl areál otevřen veřejnosti formou pivovarského výčepu a prohlídkového okruhu o historii a současnosti vaření piva v Lobči. V roce 2019 byly v podkroví pivovaru zřízeny apartmány pro ubytování hostů a zprovozněna pivovarská kuchyně. Dnes je areál technické památky Parostrojního pivovaru v Lobči vyhledávanou turistickou atraktivitou Kokořínska, Máchova kraje i celého regionu. V roce 2023 byl projekt oceněn nejprestižnější mezinárodní cenou v kulturním dědictví European Heritage Awards / Europa Nostra.
Publikování nebo další šíření obsahu těchto stránek, jako jsou fotky, vizualizace, texty či videa, je bez našeho písemného souhlasu zakázáno.
Víte, čím jsme jedineční?
Přijďte se za námi podívat. Pivovarem vás provede majitel Pavel Prouza.
Prohlídka pivovaru